Pozorný čtenáři zbystří!

17. ledna 2011 v 14:51 | Christine.blog |  Povídky
Miluju zvuk pera škrábajícího na papír. Jelikož nechci tento blog zaostávat - i když bude nový, přidám sem alespoň nějaký článek, aby jste měly co komentovat! Takže sem se rozhodla Vám sem přidat příběh, který nebyl nikdy zcela zhotoven a měl několik verzí ... napsala sem ho, když mi bylo pouhých deset let (možná jedenáct)-není to sice tak dlouho. Dalo by se říct, že sem na tom vyrostla ... . Takže mě napadlo sem dát, alespoň jednu stranu první kapitoly (z třiceti-čtyřiceti). Nejsou zde ani odstavce ..., jelikož sem to někde vyhrabala ve starém počítači ... a nejspíš tam budou i chyby, předem se omlouvám!
ODDĚLOVAČ 4


Příběh o jiném světě

"Musíme věřit, že na světě nejsme sami, abychom měli pro co žít." Pověděla kdysi paní Lavenderová.

Na pokraji malé vesničky jménem Vineyard stojí malý, útulný domek, ve kterém bydlí paní Lavenderová, kdysi se zde událo mnoho významných událostí, které ovlivnili životy lidí. Každé ráno o prázdninách jí nosím bochník čerstvého chleba z města a netrpělivě čekám na další příběhy, které mi vypráví. Dnes bylo ráno, jako každé jiné, ovšem přeci jen se něco změnilo! Náhradní klíč, vždy ležel pod ručně vyrobeným květináčem a tak jsem ho vytáhla ze spod, otevřela si dveře a vešla do malého pokojíčku hned naproti vchodovým dveřím. Uviděla jsem paní Lavenderovou jak sedí v křesle a pije svůj ranní šálek černého čaje. Vždy mi říkala, že bez pořádného šálku čaje je pak celý zbytek dne doslova katastrofální. Čaj je uvařen z bylinek a nalitý v malé mystičce, připomínající pohár. "Vítám tě, dnes máme na práci spoustu věcí!" řekla a přitom mě pobídla, abych si sedla naproti ní do mohutného, látkou pokrytého křesla. Marně jsem přemýšlela, co máme tak důležitého na práci a ať jsem dělala co jsem chtěla, nemohla jsem si nic vybavit. Pohlédla z okna na zamrzající stromy, keře pokryté sněhem, okenní tabulky ozdobené zamrzající krajkou a poté co usrkla s hrnku pokračovala. "Dnes je velice chladné ráno!" podotkla a s tou větou jsem se musela zamyslet nad celou dnešní cestou k paní Lavenderové. Bydlela daleko od naší vesnice uprostřed lesa, kudy vedla jen úzká, strmá cestička. Vineyard patří mezi nejkrásnější a nejzachovanější vesničky v téhle zemi (nevím jestli jsem vám to již říkala, ale je to každopádně pravda). Pojem Vineyard vznikl podle vinných sadů kolem tohoto sídla, ve kterém se pěstují a poté vyrábějí ty nejlepší vína! Kluzká namrzlá pevnina byla pokrytá slabou vrstvou sněhu a tak jsem si dávala dost veliký pozor, abych náhodou neuklouzla na nějaké zamrzající louži a nevyvrkla si kotník. Slunce teprve vycházelo a jeho paprsky začali ozařovat střechy všech domů. Jak jsem přemýšlela, tak jsem zapomněla na to, že sedím u paní Lavenderové otevřela jsem oči a podívala se do nejširšího rohu pokoje, kde bylo postavené obdélníkové zrcadlo, opřené o zeď. Z křesla jsem na sebe měla výborný výhled. Teprve teď jsem si všimla, že jsem zestárla. Vždy jsem byla malinký trpaslík s vyboulenýma očima a tenkými pažemi. Ale nyní jsem vypadala jinak! Vlasy jsem měla blonďaté se světlými proužky, které ovšem nebyli nabarvené, vlastně na to zde ani nejsou prostředky. Oči křišťálově modré a pleť byla tak světlá, že si ze mě vždy utahovali, když říkali, že jsem jako bílá zeď, také nechybělo málo a měli pravdu! Měla jsem oblý obličej se špičatýma ušima a štíhlou, vysokou postavu, ano měla jsem sice zakulacené boky a již se mi začali vytvářet ženské tvary ale ... . Uvědomila jsem si, že mi za pár měsíců bude patnáct let. Poté se můj pohled odebral k paní Lavenderové , ta ihned začala pokračovat ve svém vyprávění a neplýtvala zbytečně časem. "Dnes ti povím něco, co je důležité pro celý svět a to nejen pro ten náš! Až ti vše dořeknu, dám ti tuto knihu." Ukázala prstem na stolek, kde ležela a připadalo mi, že při pohledu na ní se jí jemně zablesklo v očích. "Doufám, že máš ten kámen, který jsem ti dala před několika lety?" otázala se a upřela na mě svůj pevný, důrazný pohled. Okamžitě jsem si sáhla na hruď a nahmatala věc s nepravidelnými tvary hned jsem ho stiskla v dlani. Matně si vybavuji jak mi ho vložila do rukou a sdělila mi, ať ho chráním na vždy, že ho nesmím ztratit! Když se ujistila pohlédla na něj a značně se jí ulevilo. Já jsem to pořád nechápala, dokavaď nepokračovala. "Doufám, že nebudeš mít zbytečné otázky, i když ti to jistě přijde divné, ale čím dřív to pochopíš, tím líp pro tebe i pro mě." pověděla mi se zvláštním výrazem na tváři a přiložila polínko do ohniště, to jak mile dopadlo rozvířilo malé jiskřičky a poté pomalinku hořelo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Singes~ Singes~ | Web | 17. ledna 2011 v 15:21 | Reagovat

Moc dík :) jinak krásný design

2 Lilly Manson Rose Lilly Manson Rose | Web | 17. ledna 2011 v 15:41 | Reagovat

pěkně napsáno ;)
a děkuju ;)

3 Christine Christine | Web | 17. ledna 2011 v 16:43 | Reagovat

[2]: Děkuju - já osobně sem se za tohle styděla v tom věku bych měla psát mnohem obstojnější díla ... :-D

4 Ajjin Ajjin | Web | 17. ledna 2011 v 16:55 | Reagovat

Jj, ten křeček je můj =) křečci jsou prostě užasní, ale mláďata nechci, mě by je bylo líto pak dávat pryč XD

5 Shizuma Kyoshi Shizuma Kyoshi | Web | 17. ledna 2011 v 17:15 | Reagovat

pekny blogíísek!!! :))

6 Christine Christine | Web | 17. ledna 2011 v 17:17 | Reagovat

[5]: Děkuju :-)

7 fresh:) fresh:) | Web | 17. ledna 2011 v 17:21 | Reagovat

ahoj,máš krásný layj od gormal. Myslím si osobně,že takvý lidi jako je ona Blanch,i-lay.blog.cz a osttaní vynikající blogařky a blogaři stojí za shlédnutí další grafiky. Třeba já projíždím blogy s grafikou halvně layoutma a vždy se dívám jak to dělají teda uděali a pak ze všech různých layoutu shrnu styl + svpjí fantazií a pak lay je na světě. Jen moc nepřeplácat.

8 Ajjin Ajjin | Web | 17. ledna 2011 v 17:25 | Reagovat

:-) možná někdy zkusím mláďata, ale matka by to teď ani nedovolila...prý džungarák - samec pomáhá samici při porodu...to musí být něco to vidět =)

9 Ajjin Ajjin | Web | 17. ledna 2011 v 17:25 | Reagovat

[8]: promiň, blbý web =)

10 Soni.ska Soni.ska | Web | 17. ledna 2011 v 18:52 | Reagovat

tééda... na jedenáctiletou holku jsi psala fakt skvěle! :)

11 Lily :) Lily :) | Web | 17. ledna 2011 v 19:59 | Reagovat

suprově napsáno :)

12 Jóžin..^^ Jóžin..^^ | Web | 17. ledna 2011 v 20:22 | Reagovat

Já v jedenácti pařila simíky..:)
Ale todle..O.O
Jinak krásný Design..^^ :)

13 Christine Christine | Web | 17. ledna 2011 v 21:52 | Reagovat

Všem děkuju, moc si toho cením :-)

14 Aljána Aljána | Web | 18. března 2011 v 10:07 | Reagovat

Na to, žes to psala někdy v deseti letech je to dobrý a hezky propracovaný. Na chyby člověk stejně moc nekouká ;-)...hlavně ti, kteří se psaní nevěnují tolik, jako my :-)...a děkuji, přidám si tě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.